Eduard Wagner Je mozne, ze kniha dopadla trochu vydatne, to co je tam popsano, ale vse se stalo tak, jak je tam uvedeno. Jiste, existuje spousta memoaru a to jsou mozna ty, kde by se dalo rict, ze to byl normalni zivot, ale tohle je take pohled na to, jak jsem prozival svou existenci. To ale neznamena, ze obvinuji nekoho ze sveho okoli nebo podobne, ale spise to, ze vse vychazi z mych vlastnich rozhodnuti. Nemohl jsem tehdy posoudit, zda maji nebo nemaji pravdu, ale az potom. V 95 % pripadu jsem se rozhodl, ze to tak udelam. Zda by mi bylo neco receno nebo ne, je jina otazka. Ale to, co se mnou urcite bude az do konce zivota, at uz v jakekoli podobe, je to, ze clovek mysli na nekoho jineho s atentatem na postavu, aby snad dal jeho kariere impuls. Kdyby se v te dobe predavala fakta a ne odhady jako fakta z financi do justice, muj zivot by se pravdepodobne ubiral jinym smerem. I kdyby se z teto kauzy zjistilo, ze jsem se provinil nejakym porusenim zakona, jsem presvedcen, ze budu do konce zivota nevinny. Rozhodla jsem se sveho syna ochranit svym pristupem. Muzete si myslet, co chcete, rozhodl jsem se pro spravnou cestu, jinak by muj syn dnes nemusel byt nazivu. Nemohu nutne odpovedet, zda jsem se svym soucasnym zivotem spokojeny nebo ne, protoze si myslim, ze je to velmi osobni hel pohledu. Jsem stastny. Proc? Na jednu stranu moje existence nyni probiha poklidne na rozdil od toho, co jsem jiz mohl zazit, na stranu druhou jsem moc rad, ze jsem se mohl zbavit sve zavislosti, ktera me provazela pres 3 desetileti. Nevim, jak se to stalo v roce 2014. Byla to vyssi moc nebo to bylo tim, ze jsem byl sebevrazde bliz, nez jsem si chtel pripustit. Kazdopadne to nebudu zpochybnovat. Mozna, ze cela vec, kterou davam, je zkusenost, ktera by mohla byt uzitecna pro jednoho nebo druheho. To ale neznamena, ze odsuzuji to, co bych zazil, to ne, naopak. Za tech sest desitek let zivota byly urcite take krasne chvile a jedna z dalsich, ktera me napada, je narozeni meho syna. Posudte sami
